Když si mladá bylinkářka z La Rochelle začala románek s námořníkem, který byl součástí posádky nákladní lodi v místním přístavu, nevěděla, že jedna jediná společná noc stvrdí její osud. Ačkoliv jí její milý nespočetně krát slíbil, že se za pár měsíců zase vrátí a vymění své dobrodružné povolání za něco klidnějšího, jen aby s ní mohl zůstat, uplynulo devět měsíců a nebylo po něm ani stopy. Elvire se narodila krásná holčička, a i přes to, že jejího otce už nikdy neviděla, svou dceru velice milovala. 

​

Jakmile byla Angel schopná chodit a mluvit, často své matce pomáhala v jejím kořenářském krámku. A když ještě o trochu povyrostla, začala roznášet objednávky po celém městě. To také vedlo k jejímu toulání se po městě, nejčastěji kolem přístavu, protože moře jí přinášelo klid, který nikde jinde najít nedokázala.

​

Být svobodnou matkou nebylo všemi vnímáno vřele. Moc nepomáhalo, že na otázky ohledně Angeliquénina otce její matka nikdy nechtěla odpovídat. Městem tak dlouho kolovaly všemožné zvěsti. Když pak Angelique začala vyrůstat v mladou dámu, zvěsti se začali množit snad ještě víc. Tehdy se u ní také projevily schopnosti, které podědila po svém neznámém otci. Její matka jí pečlivě vysvětlila, že je musí skrývat, jelikož lidé nemají rádi nikoho odlišného a už tak kolem nich koluje spoustu řečí. Angel i její matka takové drby povětšinou ignorovaly, případně spolu u večeře sdílely ty nejpodivnější, co slyšeli. Oblíbeným příběhem mezi nimi se stal ten, který jako jejího otce určoval nějakého neznámého šlechtice.

Z nevinných řečí, kterým se obě smály, se postupem času staly daleko nebezpečnější teorie. Když městem začalo kolovat, že Elvire upsala svou duši ďáblu, směnou za svou dceru, smích postupně z tváří obou zmizel. Angel náhle přestali zdravit, když procházela městem a její matce začalo ubývat zákazníků. Kdyby se jednoho dne nezdržela v přístavu, možná by to byl i její poslední den. Nikdy nezapomene tu zradu od všech těch, s kterými vyrůstala, když viděla svůj dům v plamenech se zabarikádovanými dveřmi. Moc si z onoho dne nepamatuje. Ví jen, že běžela tak dlouho, až jí pálily plíce a nohy jí přestávaly poslouchat. Nějakou dobu se toulala, snažila se najít místo, kde by mohla začít znovu. Několik dnů proplakala. Během své cesty, ale měla také spoustu času na přemýšlení. Dospěla tak k názoru, že než bude někomu znovu věřit, bude si muset být jistá že se neotočí, aby jí bodnul do zad. O své minulosti s nikým mluvit nebude. Pokud by zmínila, že její matka zemřela v ohni kvůli hloupé řeči, že se spolčila s ďáblem, pravděpodobně by jí potkal dost podobný osud.

Její kroky jí zavedly do Aytré. Zde si našla práci jako pomocnice místního učitele, který jí poskytl ubytování, a především jí začal učit všemožným věcem. Právě zde si získala svou zálibu ve čtení. Když pak učitel, pan Clément, dostal nabídku vyučovat v měšťanské rodině, nabídl Angel, aby převzala jeho místo a učila děti z rodin, které by si jinak vzdělání nemohli dovolit. Angel se této nabídky ráda ujala, děti jí předci jen už znaly. Po nějaké době jí však přišlo připadat, že město Aytré není dost velké. Strávila tu bezmála 5 let, bylo jí 20 let a viděla několik dětí postupně vyrůstat. Jí samotné, ale přišlo, že se zde skoro zasekla v čase. Kromě učení si začala přivydělávat také sbíráním bylinek, které znala od své matky a následně je prodávala. Před svými dvacátými druhými narozeninami už měla našetřeno dost, aby si mohla dovolit z města odejít. Při listování atlasem, který jí Clément přenechal se jí zalíbilo město Nevers a své narozeniny už oslavovala tam. Jak se její příběh v novém městě bude odvíjet netuší, ale je si jistá, že změna jí prospěla. Že bude konečně schopna začít život tam, kde si sama zvolila a ne tam, kam byla nucena utéct.