VĚK

23 let

​

RASA

Člověk

​

RODINA

Juliette Dubois - matka

O své rodině neví téměř nic, v dospělosti se pouze dozvěděla, kdo byl její matka, která byla chudinou, otce nedokázala dohledat ani přijít na to, kdo jím byl. Sourozence nemá.​

Charlotte působí tiše, vypadá, jakoby snad neuměla ani mluvit, protože většinu času pouze mlčí a drží krok s okolím či ostatními. Nijak nevyčnívá, snaží se, aby na ni nebyl upřený žádný pohled, je to jakýsi zlozvyk z jejího dětství. Důvěru v lidech si buduje postupně, je ostražitá a opatrná na to, koho si k tělu pustí, komu se svěří či s kým naváže přátelský či jinak intenzivní vztah.

Celý život se snaží naučit se řídit rozumem nikoliv srdcem, její srdce je dle jejich slov pomýlené. Učinila pár rozhodnutí srdcem a poté to delší dobu žehlila za přítomnosti rozumu, tudíž se snaží vsázet na rozum.

Nejvíce v životě se bojí samoty, nemá ji ráda, trpí, když je osamocená. Často propadá úzkostem, když není v okolí někdo, kdo by třeba povídal. I když není nijak zvlášť výřečná tak společnost má naopak ráda. Moc ráda naslouchá druhým, ráda jim poradí či pomůže, jen ji to déle trvá. Než se člověku otevře musí ho řádně poznat.

Jejím největším snem v životě je to, aby se dobře usadila, aby měla milující rodinu, aby měla místo, které by pro ni znamenalo domov, který nikdy nestačila řádně poznat.

Charlotte je velký šetřílek, kdykoliv si zvládla vydělat peníze ty střežila jako oko v hlavě. Je to skromný člověk, který pětkrát promýšlí zda si za našetřené peníze koupit něco víc než by měla. Nikdy netoužila po nějakém velkém bohatství, vždy se snažila žít z toho, co bylo, pokaždé nějak vyšla.

Když byla Charlotte ještě dítě tak byla svědkem vraždy, v domě, kde žila zabil jeden z mužů ženu téměř před jejími oči, bylo to pro ni něco nepředstavitelného. Právě proto si vybudovala jakousi nedůvěru a ostražitost v lidi, kteří nově přišli do jejího života. Uvědomila si, jak rychle člověk může zemřít, jak rychlá a děsivá smrt je.

Charlotte se narodila do špatné rodiny, do rodiny chudáků. Vždy říkala, že se narodit neměla, že byla omyl… Narodila se Juliette Dubois, byla to její vlastní matka, která si Charlotte uhnala bůh ví s kým. Jakmile se Charlotte narodila tak se její matka snažila o ni starat, ale uvědomovala si, že starost o miminko v jejích poměrech je téměř nemožné. Tudíž maličkou Charlotte zabalila do deky a odnesla na práh k nejbližšímu domu pro novorozeňata, který našla. Charlotte také měla pouze tři dny, když to její matka vzdala. Charlotte se měla čile k světu, poznávala okolí a když nadešel čas k tomu, aby z domu odešla jelikož již nebyla novorozeně, tak se ji ujala jedna z sester. Přivedla ji do domu, kde žila se svým přítelem, myslela si, že to bude dobrý krok, ale bohužel. Přítel sestry ji skrz Charlotte a neustálou starost o ni opustil, zdravotní sestra musela odejít ze své práce, aby se o malou Lottie postarala a to se mu nelíbilo. Sestra se jí tedy musela vzdát po nátlaku přítele, který se té ženy vzdát nechtěl.

Charlotte se dostala do rodiny chudáků, kteří se ji ujali, žena se nad batoletem slitovala a pokusila se ji přivést do rodiny. Lottie tedy žila spolu s mnoha lidmi v domácnosti, byli tam ať cizí, kteří se v domě snažili žít, tak i s bližší rodiny té ženy. Jak čas šel, tak si malá Charlotte začala všímat mezilidských vztahů v domě, bylo to šílené… pro ni to způsobovalo trauma, viděla násilí, viděla až příliš velké sblížení mezi ostatními… viděla vraždu, kdy jeden z mužů napadl jinou ženu a pokoušel se jí přinutit k souloži. Žena odmítla a muž.. nejspíš byl opilý ji ubil k smrti. Charlotte to neskutečně otřáslo, hodně nocí následně proplakala, byla z toho neskutečně traumatizovaná. Tudíž prostředí, ve kterém se Charlotte v dětství nacházela ji poznamenalo, zničilo to jakousi její dětskou nevinnost.

Život v dospělosti Charlotte byl jako horká dráha, jednou se cítila skvěle a jindy hrozně, naprosto hrozně. Díky sestře v domově pro novorozeňata, se kterou navázala jakýsi kontakt potom, co ji sestra vyhledala a chtěla vědět, jak se ji v životě daří se i dozvěděla kdo byl její matka. Sestra se jí přiznala, že si ji plánovala nechat, ale skrz strach z osamocení díky jejímu příteli nyní už manželovi se jí musela vzdát. Charlotte to mrzelo, ale nemohla ji to mít za zlé… Díky této sestře měla možnost se naučit spoustu věcí, naučila se vařit, prát a starat se o sebe i o domácnost. Naučila se starat o malé děti, o novorozence, naučila se o ně pečovat. V tom se našla, zamilovala si práci s miminky i dětmi. Právě díky sestřičce si našla práci pěstounky, její bratr měl malé děti a potřeboval na chvíli pomoci s jejich hlídáním skrz práci mimo město. Charlotte se nezalekla a začala u nich na pár týdnů pracovat. Starala se o dvě děti zároveň, vymýšlela jim všelijaké hry, chodila s nimi na procházky, vařila jim a uspávala je. Byla to práce snů!

Bylo to však jen na pár týdnů, ten muž ji oznámil, že již její služby nepotřebuje, ale že má kontakt na jednoho muže, který hledá právě pěstounku pro svou dcerku. Znovu neváhala a té šance se pevně chopila. Díky tomu dostala možnost lepšího bydlení, začala vydělávat na její vkus až moc peněz, byla vždy skromná a nepřišlo jí, že by její práce byla natolik skvělá, aby ji platil tolik. Pán Devon však nechtěl o ničem takovém slyšet. Hodně ji to pomohlo, začala žít na úrovni, našla si menší byt, který si zvelebovala, měla neustálý přínos peněz. Nyní už pracovala u pana Devona čtvrtým rokem. Starala se o jeho dceru Julii a když bylo třeba tak se starala i o domácnost, což dělala sama z vlastní iniciativy aniž by ji požádal. Snažila se, aby domácnost pro malou Julii byla ta nejlepší.

Člověk

Obyčejný člověk bez magických schopností, ničím zajímavý.