Damian de Cea
Inkvizitor
Titul Kněz
Odi et Amo.
Církev
(Prêtre)
VĚK
34 let
RASA
Člověk
RODINA
Pedro Juan de Cea - otec
† Gabriela Isabella de Cea - matka
Damián nebyl vždy tak sebevědomí a jistý si sám sebou, ale dejme tomu, že to z něj život vytvořil. Vytvořil osobnost tak silnou a ledovou, že ani nešťastný pláč matek či dětí s ním nijak nehne, naopak, těší ho to. Vzrušuje. Jeden by snad řekl, že je bezcitný, což může být svým způsobem pravda. Že by byl ale suchar? To ne. V dobré společnosti, ve které velmi rád pobývá, si při číši červeného vinného moku i dovolí zavtipkovat a pobavit se.
Jeho strachem či noční můrou která ho pronásleduje je jeho minulost. Jeho matka především. Avšak ta už je mrtvá, tudíž se jako každý smrtelník bojí smrti.
Jeho snem by snad bylo vymýtit všechny kacíře... především ženské jedince této skupiny. Touží však po neukojitelné satisfakci, kterou je tak těžké nabažit.
Jeho snad největší zvyk je čtení bible a jiných pobožných textů. Ač je zná nazpaměť, dělá to zas a znova. Má na to vyhrazené dny. Neděli a středu. Vždy minimálně pět hodin v kuse. Zlozvykem bychom mohli brát i to, že často káže vodu a sám pije víno. Zahřeší si čas od času a příliš se za to netrestá. Je služebník boží a je to tedy naprosto přirozené a normální. Dalším zlozvykem je mučení kacířů, někdy až do jejich smrti. V ženách se vyžívá obzvláště hodně. A k tomu vínu. Nejraději má červené tempranillo, z jeho rodného Španělska. Rád sedí při hořícím krbu a hledí, jak se plameny vzájemně oblizují, a při tom usrkává onen vinný mok a přikusuje plesnivé sýry a olivy. Vyžívá se také v kožešinách a kožených kusech oblečení. Lov je jeho vášeň a k tomu se vztahuje i pouto ke koním a psům. Koně má dva a psů? Nespočet. Má mezi nimi své oblíbence, které si udržuje ve své blízkosti, a i jeho oběti častokrát poznali jejich zvířecí čelisti.
O peníze nikdy nouzi neměl. Jeho rodina byla díky práci otce dostatečně zafinancována, a už od mala byl učen s nimi velmi dobře zacházet. Utrácí velmi střízlivě, investuje s jistotu navrácení a dle své pilnosti a schopnostem, je i velmi dobře placen od kardinála. Tudíž možnost podplácení či zrada kvůli nim není tolik pravděpodobná. Po větším bohatství, než má nějak zásadně netouží.
On sám je příčinou mnoha mrtvých těl na hřbitovech. Tedy, většinou ti, co projdou jeho rukou na hřbitovech nekončí, ale spíše jako spálený prach v řece anebo jako žrádlem pro psi. Není milostiv, je chladný a jakákoliv prosba je stroze odmítána. K tomu, aby někoho zabil stačí velmi málo, například neposlušnost, vzdor, oponování… Vše většinou končí smrtí. Je i schopný v šermu a častokrát by se kterýkoliv mušketýr divil, čeho je tento muž boží schopen.
Damián vyrůstal ve Španělsku, části zvané Rioja, v úplné, leč ne šťastné rodině. S otcem neměl žádný vztah. Jeho zastoupení bylo ve španělské inkvizici, a tak příliš nepobyl v domovině. Vychovávala ho tedy jeho matka. Silně věřící žena. Radikální. Až posedlá striktností. I démoni byly oproti této ženě svatí. Jakmile Damian projevil jakýkoliv menší vzdor či projev emocí, byl okamžitě krutě trestán. Odnesl si z toho jizvy na těle ale i na duši. Proto neustále nosí především zahalující oblečení celého svého těla. Ruce to odnesli nejvíce, a tak s rukavicemi, které připomínají jeho minulost nosí k dnešnímu dni i ve spánku. Bylo to dlouhých sedmnáct let, opakovaného týrání za sebemenší pochybení. I za nic. Jen jakási prevence. Sedmnáct let, než přišla jeho pomsta. Otec mu zařídil krásné místo v církvi, kterou byl donucen studovat, ale postupem času se stala jeho vášní a snad i posedla jeho duši. Jakmile si vybudoval určité postavení, a i v takto raném věku respekt a úctu, za své schopnosti slovní nebo činy... označil svou matku za čarodějnici. Věděl kam uhodit a jak se trefit. V té době stačilo jen obyčejné obvinění, nalezení sušených bylinek pod střechou a mrtvou myš na půdě, a započal soud. On sám své matce vrátil vše, co ona za ty roky dala jemu. Jizvy od spálenin, od biče, řezných ran… Vše se zakončilo upálením, kde Damián pocítil tak neuvěřitelnou satisfakci a pocit euforie, po kterém touží znovu a znovu. Stal se na tom pocitu závislí. A tak v tom pokračuje i nyní. Své trauma a nenávist si kompenzuje bolestí jiných, žen především.
Nyní je z něj velmi krutý muž, který si žije v blahobytu… sám. Což pro něj je i výhodou. Nemusí se o nikoho bát, o nikoho se starat a ve finále, s kým by mohl žít, když v sobě chová ten věčný plamen nenávisti.
I nadále je španělským inkvizitorem, jedním z těch nejvíce obávaných a respektovaných. Ve své práci a víře se vyžívá.
Budí se v hedvábných peřinách každé ráno v centru Paříže. Samozřejmě při jeho jmění, má i sídlo na venkově v luxusním sídle. Tam jezdí především když nemá lidově řečeno do čeho píchnout, anebo na víkendy, které má volné.
Jeho budoucnost je otázka i pro jeho samotného, ale je ochoten se poprat s tím, co mu bůh dá na jeho ramena.
Člověk
Obyčejný člověk bez magických schopností, ničím zajímavý.
??? postů
???
??? postů
???
??? postů
???
??? postů
???
??? postů
???