VĚK

28 let

​

RASA

Fae (Mare)

​

RODINA

†Celeste Marquet – matka

Celeste vychovala Doriana sama poté, co jeho otec odešel. Byla laskavou a milující matkou, přestože Doriana nikdy plně nepochopila. Zemřela nedlouho poté, co opustil jejich vesnici.

 

Lucien – otec

Mare a Dorianův otec. Pečuje o Doriana svým vlastním způsobem, ale jeho povaha mu brání ve vytvoření blízkého, pečujícího vztahu se svým synem. Působí jako průvodce a mentor, čas od času se objeví, aby nabídl radu nebo varování, ale většinou nechává Doriana, aby si našel svou vlastní cestu.

 

Juliette de Montfort - blízká přítelkyně/důvěrnice

Talentovaná hudebnice a zpěvačka, Juliette je snad jedinou osobou v Paříži, která skutečně pečuje o Doriana nejen pro jeho šarm a vzhled. Je do něj zamilovaná, přestože Dorian udržuje jejich vztah čistě platonický. Juliette ví o Dorianově minulosti, ale plně nechápe temnotu, která v něm dřímá.

Dorian má nepopiratelný šarm, který k němu přitahuje lidi, zejména ženy. Má podmanivý úsměv, příjemný smích a umí každého přesvědčit, že jste středobodem jeho vesmíru. Není to typický hezounek, ale charisma a kouzlo osobnosti mu rozhodně nechybí. Je důvtipný a na chytrou poznámku či vtipnou odpověď vás nenechá dlouho čekat. Miluje slovní hříčky a při svém projevu má zálibu v používání dvojsmyslů, metafor a vtipných obratů. Jeho humor se může pohybovat od lehkého a hravého až po ostrý a kritický, v závislosti na jeho náladě nebo situaci. I když je Dorian často středem pozornosti, málokdy o sobě něco skutečně prozradí. Své emoce a myšlenky si pečlivě střeží, čímž si udržuje jistý tajemný nádech. To ho činí ještě zajímavějším pro ty kolem něj, protože cítí, že v něm je více, než co dává najevo. Je to mistr manipulace, využívá svůj šarm a vtip k dosažení svých cílů. Dokáže lidi dobře přečíst a přesně ví, jak na ně zapůsobit, ať už je to kvůli tomu, aby se do něj zamilovali, důvěřovali mu, nebo vykonali jeho přání. Baví ho to vzrušení ze hry a často si hraje s emocemi druhých pro své vlastní potěšení. I přes své manipulativní sklony je Dorian hluboce citlivý co se krásy a umění týče. Jeho poezie je odrazem jeho vnitřního světa - plného touhy, vášně a melancholie. Může být dojat k slzám krásnou hudbou nebo obzvlášť dojímavým okamžikem, i když tuhle svou jemnější stránku zřídkakdy nechá ostatní spatřit. Pod jeho okouzlujícím zevnějškem je hluboce osamělou duší. Jeho Fae podstata, která ho nutí živit se sny ostatních, mu brání vytvářet skutečné a trvalé vztahy. Tato osamělost ho pronásleduje a nutí ho hledat nové ženy, které by mohl dobývat, i když ví, že všechny skončí se zlomenými srdci.

​

Dorian je talentovaný básník, který nachází útěchu a vyjádření ve svém psaní. Často skládá verše inspirované svými zážitky a sny, které krade ostatním. Jeho poezie se pohybuje od romantických sonetů až po temné, introspektivní kousky, které odrážejí jeho vnitřní boj. Vždy s sebou nosí malý zápisník, kam si zapisuje verše, kdykoli ho zasáhne inspirace. Miluje hudbu, zejména loutnu a cembalo. Má velký zájem o filosofická a mystická témata. Často tráví hodiny přemýšlením o podstatě existence, hranicích mezi světy Fae a lidí a tajemstvích života a smrti. Rád o těchto tématech diskutuje s lidmi podobného smýšlení a často vede konverzaci do abstraktních oblastí. Neustále hledá smysl a účel svého života. Jeho poezie a filosofické úvahy jsou součástí tohoto hledání pochopení, i když má často pocit, že honí jen stíny. V souladu se svou Fae podstatou miluje společenské události, zejména ty plné hudby, tance a veselí. Je pravidelným účastníkem dvorských bálů, salonů a soukromých setkání, kde si může dopřát dobré víno, zajímavou konverzaci a společnost krásných žen.

​

Dorian má ve zvyku mluvit v hádankách, metaforách nebo dokonce ve verších. Rád tvoří svá slova tak, aby zakrývala jeho skutečný význam, čímž ostatní nutí přemýšlet a snažit se ho pochopit. Toto hravé používání jazyka je nejen odrazem jeho bystré mysli, ale také způsobem, jak si udržet odstup od ostatních. Je marnivý a často kontroluje svůj vzhled v zrcadlech nebo jiných reflektivních plochách. Velmi si zakládá na svém vzhledu a může strávit neúměrně dlouhou dobu úpravou, doladěním oblečení nebo ujišťováním se, aby mu vlasy správně padaly do obličeje. Dává přednost noci před dnem. Nachází ve tmě jak pohodlí, tak inspiraci. Často zůstává vzhůru dlouho do noci, píše poezii, hraje nebo bloudí ulicemi, hledající inspiraci nebo nové slečny, které doposud nepoznal. Zjistil, že ticho a samota noci mu umožňují hlouběji přemýšlet o svých myšlenkách a pocitech.

​

I přes své četné romantické vztahy má Dorian hluboký strach z pravé intimity. Vyhýbá se vytváření hlubokých citových vazeb, obávajíc se, že by ostatní spatřili temnější části jeho povahy. Tento strach ho vede k tomu, aby své vztahy udržoval povrchní a krátkodobé, nikdy nikomu nedovoluje, aby se dostal příliš blízko. Pronásleduje ho strach z toho, že bude zapomenut, že zmizí v propadlišti dějin. Chce zanechat trvalé dědictví, ať už prostřednictvím své poezie, své pověsti jako lamače srdcí nebo svého vlivu na ty, které potká. Tento strach ho žene k neustálému hledání nových zážitků, nových milenek a nových způsobů, jak zanechat stopu ve světě.

Guillaume Marquet se narodil během jarní noci roku 1592 v malé, odlehlé vesnici na okraji Ardennského lesa v severovýchodní Francii. Jeho matka Celeste byla lidská žena mimořádné krásy a místní bylinkářka, známá svými znalostmi rostlin a jejich léčivých vlastností. Jeho otec Lucien byl Mare, Fae noci, který uměl ovládat můry. Svedl Celeste během jedné ze svých nočních výprav. Luciena k Celeste přitahovalo něco víc než jen prchavá touha. Cítil vůči ní hluboké, nevysvětlitelné pouto, které ho přimělo zůstat déle, než pro něho bylo obvyklé. Když Celeste otěhotněla, Lucien se rozhodl zůstat nablízku a sledoval ji z ústraní. Guillaume se narodil pod bdělým dohledem svého otce, přestože Lucien nikdy Celeste neodhalil svou skutečnou povahu. Místo toho brzy po synově narození odešel a nechal Celeste, aby dítě vychovala sama. Guillaumovo rané dětství bylo poznamenáno jakousi jinakostí. Byl krásné dítě s téměř až éterickou aurou, která ho odlišovala od ostatních dětí ve vesnici. Často býval tichý a zamyšlený, raději se sám procházel po lese nebo seděl u ohně a poslouchal matčiny příběhy. Celeste, ačkoli svého syna nesmírně milovala, cítila, že je na něm něco zvláštního, něco, co nedokázala přesně pojmenovat.

​

Jak chlapec rostl, jeho Fae geny se začaly projevovat zřetelněji. Ve 13 letech dokázal nevědomky ovlivňovat sny lidí kolem sebe. Jeho matka se často budila po neklidných nocích, plných podivných a znepokojivých snů, ale nikdy je nespojovala se svým synem. I vesničané si začali všímat podivných událostí - lidé se probouzeli unavení, jako by vůbec nespali. Guillaumův šarm se začal vyvíjet už v tomto období. Stal se objektem fascinace vesnických dívek, které často hledaly záminky, aby mohly navštívit Celestin obchůdek s bylinkami, jen aby ho zahlédly. Guillaume však začal pociťovat frustraci z všedního života ve vesnici. Cítil neodolatelné volání neznáma, touhu prozkoumat svět za hranicemi svého malého domova.

​

Ve věku 16 let jeho schopnosti plně procitly během nečekaného incidentu. Guillaume se často toulal po vesnici i lesích, a jednoho dne se dostal do potyčky s místními chlapci, kteří ho provokovali. Situace se vyhrotila do fyzického střetu. V zápalu boje, zasažen adrenalinovým náporem, neúmyslně uvolnil své feromony. Chlapci, kteří ho napadli, náhle zkolabovali na zem a propadli se do hlubokého spánku. Vyděšený tím, co způsobil, Guillaume utekl do lesa. Tam, hluboko mezi stromy, ho našel jeho otec Lucien, který na něho dával pozor pomocí svých můr. Lucien mu odhalil pravdu o jeho Fae původu, vysvětlil mu jeho schopnosti a povahu Mare. Naučil ho, jak se živit sny, aniž by způsobil škodu, a jak se pohybovat mezi lidmi, aniž by odhalil svou skutečnou povahu. Toto setkání znamenalo zlomový bod v jeho životě a začátek jeho přeměny v muže, kterým se měl stát.

​

Po setkání se svým otcem vesnici navždy opustil. Toulal se Francií, učil se způsobům světa, zdokonaloval své dovednosti a zdokonaloval umění svádění a manipulace. Brzy zjistil, že díky svému šarmu je snadné získat přízeň v aristokratických kruzích, a začal se pohybovat mezi smetánkou, vydávající se za mladého šlechtice. V tomto období přijal různé identity, měníc jméno a svůj původ podle potřeby, aby zapadl do různých společenských kruhů. Stal se stálým hostem dvorských zábav, salónů a soukromých večírků, kde z něho jeho vtip, šarm a talent pro poezii udělaly vyhledávaného hosta. Získal si pověst lamače srdcí, muže, který dokázal přimět každou ženu, aby se do něj zamilovala, jen aby ji pak opustil a zanechal se zlomeným srdcem. Během tohoto období se zamiloval do poezie a hudby. Zjistil, že tyto umělecké aktivity mu umožňují vyjádřit složité emoce, které cítí - svou osamělost, touhu a vnitřní zmatek - zatímco slouží jako nástroj pro přitahování a svádění lidí kolem něj.

​

Do roku 1620 je Guillaume dobře zavedený v uměleckých a aristokratických kruzích Paříže. Přijal jméno Dorian Berthelot, pseudonym, který používá k ochraně své skutečné identity. Živí se jako básník a písař, ačkoli je spíše libertinem a tulákem, který se pohybuje od jednoho bohatého patrona k druhému a žije z jejich štědrosti a přízně.

​

Dorianovy vztahy jsou četné, ale pomíjivé. Měl mnoho milenek, ale žádná z nich nedokázala dlouho udržet jeho srdce. Jeho nejbližšími společníky je malý kruh umělců, básníků a hudebníků, kteří sdílejí jeho lásku ke kráse a umění. Mezi nimi je Juliette de Montfort, talentovaná hudebnice a zpěvačka, která je snad jedinou osobou, která je Dorianovi skutečně blízká. Je si vědoma jeho pravého původu. Je do něj hluboce zamilovaná, ale Dorian si ji drží od těla, nechtěje, aby se k němu kdokoli příliš přiblížil. Nedávno se spolu s Juliette přesunul do Nevers, ve snaze najít si novou bohatou oběť, kterou by mohl zase nějakou chvíli vysávat.