Píše se rok 1596 a na svět přišla malá holčička. Tedy nebyl to úplně jednoduchý příchod na svět, jelikož její matka poté pár dní balancovala mezi životem a smrtí. Ke štědrosti Boha to zvládla překonat a přežila tuto menší zkoušku. Tahle malá holčička, s krásným jménem Helene, přišla na svět jako druhý potomek do rodiny LaRue, celý 6 let po svém starším bratrovi Mathieum. Pro matku, Amelii, to bylo vytoužené děťátko, jelikož si vždy přála holčičku, ale kvůli problémům se jí to 5 let nedařilo. Její starší bráška se po vzoru svých rodičů ujal pečovatelské a ochranářské role. Zkrátka jí bránil a staral se o ní, kdykoliv se otec zdržel v práci jako podkoní nebo jejich maminka vařila večeři či oběd. Rodina LaRue nepatřila mezi ty bohaté co se měšťanského života týče, ale v rodinném slova smyslu? Byli snad bohatější než královská rodina. Helene vyrůstala za doprovodu smíchu a pomoci od jejích bratra, který se staral o to, aby se jí nic nestalo. Byla to jeho malá sestřička, která musela zůstat v bezpečí a bez jediného škrábance nebo vytržení vlásku. 

​

Jak čas plynul, malé Helene, které se narodila snad před pár hodinami, bylo najednou 11 let. Do jejich rodiny přibyli další sourozenci - tři mladé a krásné dívky, které zdědily krásu a hravost, stejně jako ona. Nejstarší Adeline bylo 9, prostřední Marie 7 a té nejmladší, Nadine, je čerstvý rok. A tak mladé Helene přibylo k práci a pomoci kolem jejich menšího domečku, i péče o její tři mladší sestry. Sem tam si s nimi hrála, sem tam je učila číst, sem tam s nimi chodila sbírat bylinky a ukazovala jim, jak z nich připravit nejrůznější mastičky nebo čaje, které jim pomáhaly od bolesti nebo nastydnutí. Vlastně bylinkářství bylo něco, pro co se nadchla už ve svých osmi letech. Jednou, když šla s matkou na trh pro věci na polévku jí zaujala stařenka, která měla stánek s voňavými bylinkami a různými mastičkami nebo směsi na čaj. Chytla Amelii za látku hnědé sukně a poprosila jí, zda by se tam mohly jít podívat. Helene se jí hned začala vyptávat co je její práce a proč má ty kytičky pověšené a uschlé, že takhle nejsou vůbec krásné a vypadají smutně. Stařenka jí vysvětlila, že takto můžou pomáhat lidem. A co nechtěla Helene? Celou cestu zpět do jejich domku, prosila Amelii ať může chodit za stařenkou, učit se, jak z bylinek připravovat věci, které budou pomáhat lidem. Po nějaké době jí to její matka skutečně dovolila a Helene tak začala navštěvovat stařenku. Někdy šla pro bylinky, někdy jí pomáhala sušit a někdy zase míchat směsi. Sem tam za to dostala i nějaké drobné, které si pečlivě šetřila na uhel a papíry, aby si bylinky mohla namalovat a dopsat si k nim základní poznatky. Sice měla knížky o bylinkách, ale kreslení jí bavilo mnohem více. 

​

Roky ubíhaly a z Helene vyrostla mladá dáma, které bylo 19 let. V tu dobu se s bratrem trochu odcizili, jelikož od ní odháněl jakéhokoliv kluka, který se Helene zalíbil a chtěla se s ním trochu víc sblížit. Doslova jej za to nenáviděla. Ale osud jí to zařídil jinak. Zamilovala se do blízkého kamaráda jejího bratra, Jeana Perneta. Sice byl o něco starší než ona, ale to jí vůbec nevadilo. Věděla, že jej dokáže milovat stejně jako zbytek své rodiny. A když zjistila, že její city jsou opětované? Mohla se zbláznit radostí. Začali se tajně scházet, aby to její bratr nezjistil. Ovšem její matce to neuniklo, že se její dceruška usmívá jako měsíček nad hnojem. Slíbila jí, že to zůstane pouze jako tajemství mezi matkou a dcerou. A svému slibu také dostála. Uběhli tři roky a na jejich obvyklém místě, kde se scházeli - u menšího rybníčka pod vrbou, na ní čekalo překvapení. Krásně připravený piknik, o kterém si celý život mohla nechat jenom zdát. A právě v tu dobu jí Jean požádal o ruku. Jistěže jeho žádost přijala. Ale radost z tohohle krásného okamžiku jí nevydržela moc dlouho, jelikož jim to překazil Mathieu. Podle jeho slov je jednou načapal, jak si užívají ještě před svatbou a od té chvíle chtěl Jeana zabít. Strhla se mezi nimi hádka a Helene se nezmohla na nic jiného, než pláč a prosby, ať toho nechají. Zašlo to až tak daleko, že Jean padl probodnutý k zemi. Mathieu zděšen svým činem si vzal život chvíli po něm. Tak přišla šťastná dívka o své dvě štěstí. 

​

Trvalo to dlouho, než se z toho dostala. První dny jenom proležela v posteli a brečela. Dokonce kašlala i na stánek, který jí přenechala stařenka. Celé dny jen brečela a litovala toho, že svou touhu po milém Jeanu neskrývala. Jejím sestrám to už přišlo otravné, proto jí vyštvaly z jejího pokoje a donutily se vrátit k její práci, že prý na nedalekém panství hledají bylinkářku. A se slušným platem, což bylo něco co její rodina právě potřebovala. S pocitem viny se tam nakonec vydala, ani nepočítala s tím, že se jí povede tam získat ono místo bylinkářky, ale... Povedlo se to.

​

Po roce, co pracovala na panství se potkala i s jeho pánem, Frédéricem. Už od začátku potlačovala pocit, že se jí líbí, ale zabránit tomu nemohla, bylo to silnější než ona. Už rok je jeho milenkou a vůbec jí to nevadí, sice má občas pocit provinění, ale na svého mrtvého snoubence se snaží nemyslet. Přeci jen jej stále nosí v srdci a kolem krku na provázku nosí prstýnek od něj. Společně s Frédéricem se vydává i do Nevers, kde si má najít manželku a nerada si tuhle informaci připouští.