Celý její život provází trpkost nuceného sňatku, ve kterém žila její matka, Marguerite de Vaolis. Její rodina k ní nebyla obzvlášť vlídná, bratři si utahovali z jejího vzhledu a Marguerite nesla urážky těžce. O něco horší však byl vnucený svazek, který uzavřela 18. srpna roku 1572 se svým manželem, synem navarrské královny a přesvědčené protestantky, Jeanne de Navarra. Sama se hlásila ke katolickému vyznání a milovala jiného muže, Henryho I. de Guise, mladého vévodu. Její manželství mělo harmonizovat rozbouřené vztahy mezi hugenoty a katolíky. Život po jeho boku byl otřesný, těžko se dalo hovořit o klidném, snad až harmonickém sňatku. Naopak jejich společným životem otřásaly do základů skandály, kterými se netajili - ani jeden z nich se nesnažil skrývat své milenecké vztahy a Marguerite střídala partnery rychleji než obměňovala svou garderóbu. Její vlastní rodina se jí zřekla a chladného přístupu, kterého se dočkala od manžela, mluvil sám za sebe. Snad i proto se pokusila o státní převrat, po kterém uprchla a žila mimo Paříž. Do té se vrátila až v roce 1598, jen rok předním než bylo jejich manželství konečně zrušeno - to však neznamenalo, že si neodpustili společnou chvíli, při které Marguerite, do té doby bezdětná, konečně otěhotněla. Její potomek však nebude legitimní, pokud ho Henry oficiálně nepřijme.

Isabellis přišla na svět v roce 1599, krátce po zrušení manželství a rok před svatbou mezi otcem a jeho druhou manželkou, Marií de' Medici, v té době již také těhotné. Sama byla zpočátku nucena vyrůstat na hradě Usson v Auvergne, kde strávila několik let než ji otec přizval do Paříže, kde ji legitimizoval. Měl jediného syna a vidina jeho smrti ho nutila rozmyslet si, co si s Isabellis počne. Dopřál jí patřičné vzdělání a její matku zaměstnal coby dvorní dámu své současné ženy. Marguerite se tak byla nucena starat o jejich syna, což přilévalo sůl do otevřených ran a nebylo divu, že začala podléhat vábení alkoholu. Mladinká Isabellis se zprvu snažila nové královně zalíbit, brzy však pochopila, že v očích Marie představuje potenciální překážku, které se před zrakem svého manžela nemůže jen tak zbavit. Proto jí už v mladém věku začala plánovat budoucnost, konkrétně tvořila seznam potenciálních manželů. Všichni do jednoho přinejmenším dvakrát starších jak samotná Isabellis, což se její matce nezamlouvalo a popravdě ani Henrymu. Stejně tak měla přísně zakázáno trávit čas ve společnosti nevlastního bratra - prý pro jeho vlastní bezpečí, protože co kdyby se mu něco stalo.

Roku 1610 se jí život obrátil vzhůru nohama, když byl její otec brutálně zavražděn katolickým fanatikem Françoisem Ravaillacem. Nevěděla, co s ní bude, najednou neměla oporu v otci a její matka neměla valné slovo u dvora. Ostatně jejich manželství bylo anulováno a veškerý vliv zůstal v rukách Marie. Ta se k překvapení všech zachovala blahosklonně. Dál nechávala obě u dvora a na několik let poslala Isabellis do Orléans. Vrátit se mohla až po smrti své matky, kterou nechala pohřbít v rodinné kapli v Saint-Denis. Její smrt byla poslední kapkou a představa, že se jí Marie ihned zbaví, ji hluboce zasáhla. Tak hluboko, že se začaly projevovat její schopnosti. Matka málokdy hovořila o svých schopnostech, jelikož postrádaly sílu ale někteří příslušníci rodu Valois se mohli pyšnit darem od předků. Darem, který byli nuceni skrývat před hladovýma očima církve. Sama Marguerite se jich vzdala pod vidinou, že ji katolická víra zbaví této 'kletby', jak tomu s opovržením říkala. Isabellis byla vyděšená a stejně jako matka se snažila svoje schopnosti ukrývat pod pokličkou než si uvědomila, že by jí mohly být k užitku. Bylo jí šestnáct let, hladověla po pomstě za všechny křivdy na své cti.

Rozhodla se využít možnosti, která se jí nabízela u dvora - stala se dvorní dámou Marie de' Medici a pod rouškou tmy rozvíjela své dovednosti. Naučila se držet si své nepřátele blíž u těla a to se jí vyplatilo, stejně jako nevinné flirtování s muži, kteří se za mladinkou, pohlednou dívkou otáčeli a snažili se jí vlichotit do přízně. Tahle květinka rozhodně není tak nevinná, jak se na první pohled tváří a vyžívá se v utrpení, které kolem sebe rozsívá - pro zábavu ale i pro jakousi satisfakci, které zatím nedosáhla. Její vypočítavá mysl je schopna strategicky přemýšlet několik tahů dopředu.