Juliette du Chaney se narodila na jaře v roce 1600 v rodinném sídle poblíž Nevers, na hranici mezi Neverskem a Burgundskem. Přišla na svět s rolí prvorozené dcery Pierrea-Louise du Chaney, barona z Chaney, a jeho manželky Victorine, rozené du Moitessier. Už od útlého věku byla Juliette obklopena přepychem a láskou, zejména ze strany svého otce, který ji bezmezně miloval a rozmazloval. Otec měl k Juliette zvláštní vztah. Jako jeho první dítě a dědička nosila na svých ramenou velká očekávání a proto z ní chtěl vychovat ukázkovou šlechtičnu - zároveň jí nedokázal nic odepřít. Byl to on, kdo ji poprvé vzal do Paříže, kde jí kupoval ty nejkrásnější šaty, šperky a dokonce jí daroval i poníka, kterého Juliette zbožňovala. Otec se snažil splnit každé její přání, což jí dávalo pocit, že je středobodem jeho světa. Když byla malá, snila o životě, který bude stejně nádherný a pohádkový jako její dětství.

​

To se však začalo měnit s příchodem mladších sester. V roce 1604 se narodila Angélique, která si okamžitě získala Juliettinu náklonnost. Mladší sestra se pro Juliette stala nejlepší přítelkyní, téměř neoddělitelnou součástí jejího života. Trávily spolu hodiny hraním si na zahradách rodinného sídla, Juliette ji chránila a starala se o ni s láskou, kterou sama dostávala od otce. V roce 1607 se narodila třetí sestra, Céleste, která se okamžitě stala miláčkem matky. Victorine věnovala Céleste veškerou svou pozornost, což vytvořilo jisté napětí mezi ní a Juliette. Ta se cítila odsunuta stranou a hledala útěchu u Angélique nebo u otce, který ji stále zahrnoval láskou a dárky. Přestože měla Juliette blízko k Angélique a otci, její vztah s matkou zůstal spíše chladný. Victorine se pokoušela dceru učit dovednostem, které by z ní udělaly vhodnou ženu pro vysokou společnost, ale Juliette se často cítila pod tlakem a snažila se těmto lekcím vyhnout. A tak její pozici v životě mladé šlechtičny nahradili učitelé a vychovatelky, které převzaly matčinu roli do svých rukou a snažili se Juliette přichystat na manželský život.

​

V období dospívání si Juliette začala uvědomovat, že její budoucnost nebude taková, jakou si vysnila. Jako nejstarší dcera měla předurčený osud - stát se vhodnou nevěstou pro někoho, kdo je na společenském žebříčku mnohem výš a posílit postavení rodiny sňatkem. Juliette si v dětství představovala, že se jednou provdá za pohledného a šarmantního prince, nebo alespoň za hraběte či vévodu, který ji bude milovat. Tyto sny však byly rozbity v roce 1617, kdy jí bylo oznámeno, že její otec ji zasnoubil s vikomtem Everardem de Sauvageon. Vikomta Juliette znala jako dlouholetého přítele svého otce, už jako malá ho oslovovala "strýčku", ale nikdy ji nenapadlo, že by se mohla stát jeho ženou. Byl o téměř padesát let starší, měl za sebou již jedno manželství a několik dětí z prvního svazku. Jeho hlavní zájem spočíval v obchodování s vínem, které posílal do Orientu, a Juliette se děsila představy, že by měla sdílet svůj život s tak starým mužem. V šestnácti letech, krátce před svými sedmnáctými narozeninami, se dozvěděla, že její sňatek je nevyhnutelný. Cítila se zrazená a zoufalá. Její sny o romantické lásce byly nenávratně ztraceny, nahrazeny chladnou realitou domluveného sňatku.

​

Juliette, zdrcená nevyhnutelným osudem, se rozhodla, že nebude pasivní obětí otcova rozhodnutí. S pomocí několika věrných služebných začala plánovat útěk. Plánovala utéct do Paříže, kde doufala, že najde útočiště u vzdálených příbuzných nebo přátel, kteří by jí pomohli začít nový život daleko od sňatku, který jí byl vnucen. Byla odhodlaná udělat cokoliv, aby se vyhnula manželství s mužem, kterého nemilovala a ani si ho nevybrala. Její plán však nevyšel. Nejmladší sestra Céleste, která ji vždy pozorovala zpoza matčiny sukně, její plán vyzradila matce. Victorine, která nechtěla připustit žádnou hanbu pro rodinu, okamžitě zasáhla. Bez ohledu na Julietteino zoufalství ji matka doslova dotáhla k oltáři za veliké ostudy a poprasku. Mladinká nevěsta se cítila zrazená nejen matkou, ale i sestrou, která ji udala. V den svatby, před očima všech hostů, v návalu hněvu matce oznámila, že ji nenávidí. Tento den znamenal konec veškeré náklonnosti, kterou kdy k matce cítila. To stejné platilo i pro Céleste. Před odjezdem do Nevers s ledovým klidem své nejmladší sestře oznámila, že pro ni nadále neexistuje. Že je pro ni mrtvá. Chladný rozchod zanechal na Juliette hlubokou jizvu, kterou si nese po zbytek života.

​

Po svatbě byla Juliette odvezena do Neverska, kde začal její nový život vikomtky de Sauvageon. Svatební noc pro ni představovala největší hrůzu, jakou si dokázala do této chvíle představit. Naštěstí pro ni, Everard, již starý a unavený, se po nadměrné konzumaci vína a kolébavé jízdě vyčerpal natolik, že nebyl schopen své manželské povinnosti naplnit. Juliette se rozhodla využít situace ve svůj prospěch. Za pomocí znalostí, které měla od přítelkyň, se píchla do prstu a na prostěradle zanechala několik kapek krve, aby se zdálo, že manželství bylo naplněno. Manželovi toto ujištění, že bylo jeho manželství řádně naplněno, stačilo - prozatím. Od té chvíle se Juliette soustředila na to, jak se vyhnout společně stráveným nocím, při kterých by po ní mohl chtít fyzický styk. Když se Everard pokusil o intimnosti, vždy našla způsob, jak ho opít nebo jinak odradit. Postupem času, jak se její manžel věnoval stále více obchodním záležitostem a politice, zůstával čím dál méně doma, což Juliette poskytovalo klid a samotu, po které toužila. Přestože byla uvězněna v nechtěném manželství, měla alespoň jednu útěchu - štědrou rentu, kterou jí manžel pravidelně vyplácel, a kterou mohla volně utrácet za své rozmary.

​

Snažila se najít útěchu v materiálních věcech, utrácela kolosální částky za šaty, doplňky nebo pořádání večírků, na nichž by mohla být středem pozornosti a s trochou štěstí si najít milence, který by zaplnil osamělost, do níž byla uvržena. Její vnitřní nespokojenost a osamělost ji často doháněly k zoufalství. Udržovala pravidelný kontakt se svou sestrou Angélique, které psala dlouhé dopisy, ve kterých se svěřovala s tím, co si koupila nebo jaké nové věci objevila. Angélique byla jedinou osobou, která zůstala mimo její hněv. Juliettin nový život v Nevers se nesl v duchu prázdnoty a nudy. Přestože byla vdanou ženou, manželství s Everardem nebylo ničím víc než formální svazek. Juliette se pokusila najít štěstí v románcích s jinými muži, avšak pokaždé, když mělo dojít k něčemu více než lehkým polibkům, se stáhla. Strach z neznámého a možná i nechuť k fyzickému spojení ji odradily od toho, aby své vztahy dotáhla dál. Tím se její život stal sérií nenaplněných snů a planých nadějí, které ji jen dále utvrzovaly v pocitu izolace a ztráty.