MARGOT ASTIER

Trhovkyně s ovocem

Bez titulu

Behind her cute smile,
there's a girl
who's trying to be strong.

Měšťanstvo

VĚK

26 let

RASA

Fae (Leshii)

RODINA

Gaël Astier - manžel, obuvník v Nevers

Uvězněná v manželství s ním nese svůj osud těžce. Její manžel dříve vyzdvihoval její přednosti, postupem času je začal brát spíš jako přítěž. Často pije a nebojí se sáhnout po násilných metodách, aby své ženě připomněl, kdo je pánem domu, hlava rodiny, nemluvě o zodpovědnosti za finance. Vždyť dříve přinášela Margot do rodinné pokladny víc než on a to není správné. Poslední dobou se uchyluje k paranoidnímu chování a svou ženu kontroluje.

† Marie-Françoise Duclos - matka

Zemřela žalem ze ztráty krátce po smrti manžela. Margot jim vždy záviděla upřímný, láskyplný vztah, který se jí nikdy nepovedlo napodobit.

† Jean-Jacques Duclos - otec

Většinu času se utěšuje hezkými vzpomínkami na společné časy. Po něm zdědila schopnosti, o kterých nic moc neví, ale rovněž i lásku k přírodě a k sadu, který patří k rodinnému majetku. Moc si toho kolem smrti svého otce nepamatuje, pamatuje si jen vážnou nemoc, která se zhoršovala každým dnem.

† Hugo Astier - švagr

Za jeho smrt se obviňuje. Kdyby neslyšela manžela, jak se svým bratrem kuje pikle, aby se zbavili Antey, nikdy by nezasáhla. Nejspíš. Není si jistá. Nicméně to nemění nic na faktu, že si švagrovu smrt vyčítá a na místo Antey obviňuje sebe, což se čas od času stane předmětem společné konverzace. Po švagrově smrti jediného 'normálního' člena rodiny navštěvuje v nepravidelných intervalech podle toho, v jakém rozpoložení se její manžel zrovna nachází. S Anteou si je překvapivě blízká, neboť je spojuje nejen příjmení, ale rovněž i opilecké a násilnické sklony jejich manželů.

Je na ní něco neodolatelného, tajemného, jednoduše jiného. Přináší do života neotřelou energii, která čas od času odráží vzpouru a chaos, které na první pohled nejsou viditelné. Dělá jí dobře komfort, který si sama vytváří a naopak bývá zmatená novinkami, nečekanými změnami, se kterými se její myšlení neumí poprat, což ve finále končí rezervovaností a odtažitým způsobem komunikace, kdy působí poněkud upjatě. Často tím dokáže vybočit z komunity, což ji přirozeně netěší. Do role černé ovce se pasovala už od dětství, kdy přijala roli boubelatého děvčátka s pihami posetým obličejem, nezkrotnými rusými kudrnami, které se pod jejíma rukama stávají ještě neukázněnější než do teď, a celkově ne zrovna obratným pohybem v životě. Tím, že nezapadá do většiny skupin, se cítí méněcenná a v tom ji ponechává i její manžel, který kolikrát říká, že za ním nemá chodit a nebo se kolem něj točit. A pak, k jejímu překvapení, jí vynadá a předvede žárlivou scénu, nad kterou jí zůstává rozum stát. Podle něj i dle sebe není tak hezká, aby se za ní muži otáčeli. Je milá. Je zbožná. Je věrná, žádná holka do větru, které stačí párkrát zamrkat a muži jí leží u nohou. Na to je příliš buclatá, příliš vysoká, příliš pihovatá... zkrátka příliš Margot.

Patří k těm, kteří si vypěstují hlubokou loajalitu a to je přirozeně její mínus. Pochybnosti, byť oprávněné, zavírá za dveře a odmítá se k nim přiblížit nebo je na sebe nechat působit. Nepřísluší jí, aby nevěřila. Když to říkají ostatní, musí to být pravda. Součástí jejích povahových rysů je pozornost vůči ostatním a realistický pohled na svět. I proto si uvědomuje, že svět není růžový a přichází v různých odstínech modré zosobňující smutek, v šedých odstínech obav i černé barvy určené strachu. Vidí věci takové, jaké jsou, což ji viditelně trápí. Chtěla by prožít manželství, jaké měli její rodiče a místo toho se potýká s různými verzemi odloučení, žárlivosti a srážení už tak nízkého sebevědomí. To si buduje o samotě v rodinném ovocném sadu, s truhlíky svých bylinek a příležitostně i na tržišti, když jí manžel dovolí prodávat sezónní ovoce, po kterém se ještě během dopoledne slehne zem. Vždy měla blízko k přírodě, do které vkládá poslední dobou víc lásky než do svého manžela. I manželské povinnosti se pro ni staly něčím, co jí nepřináší radost, nikdy si nic ze společných nocí neodnesla, až na občasné hádky kvůli dětem - ať už se jedná o jejich vytoužený počet nebo celkovou absenci, kdy je vina házena na ni.

Žije si stereotypním životem, který jí vyhovuje. Ani jednou ji za celou dobu manželství nenapadlo, že by si pořídila milence. Nebo že by se dokonce stala něčí milenkou. Svůj mizerný sexuální život si kompenzuje láskou k pečení, vaření, prací na zahradě a v sadu, staráním se o dům a většinou i o Anteu, u které tráví poslední dobou víc času než její manžel schvaluje, což přirozeně vede k hádkám, fackám, bití a zákazům, které ze strachu dodržuje. A k dalším návštěvám kostela, kde se omlouvá za své hříchy a v modlitbách hledá odpuštění. K manželovi ani tak necítí lásku jako spíš povinnost, kterou v hlavě přikrášluje do podoby oddanosti, cti a důvěry v manželské pouto, které je pevné, stabilní a nezničitelné. Margot je jedinečnou směsicí racionálního myšlení a iracionálních emocí, které skrývá pod pokličkou. Soužití s ní, kdyby se její emoce utrhly ze řetězu a dala na ně místo na praktičnost, by bylo velmi náročné. Pokud jde o souboj mezi hlavou a srdcem, vyhrává objektivní zhodnocení situace, nikdy ne to, po čem její srdce touží. Nemá tendence se lidem mstít, ale nezapomíná na zradu či pomluvy a to ani tehdy, když se tváří, že na všechno zapomněla. Nezapomněla a každý den ji to trápí. Obecně se proto jeví jako slabá a pasivní.

Uznává tradiční hodnoty a galantní chování mužů, přestože by se čas od času chtěla stát hrdinkou zromantizovaných příběhů vyprávěných za doprovodu zahanbeného smíchu, stát se něčí múzou či erotickým snem. Ráda by zažila zrychlený dech, srdce bušící o závod a hlubokou touhu po jejím těle. Nedává to na sobě znát, tajně však doufá, že se takového chování jednou dočká, přestože by zcela jistě odmítla vše, co by jí bylo nabídnuto.

Narodila se jako Margot Duclos v malebném městečku Nevers v roce 1594 do milující a pracovité rodiny. Její matka Marie-Françoise byla obětavou ženou v domácnosti, která živila svou rodinu díky neobvyklým kulinářským znalostem, a současně byla i velmi talentovaná pekařka, která připravovala to nejchutnější pečivo v celém městě, a tak často byla správcem města žádána, aby pekla pro městské slavnosti. Oproti tomu její otec, Jean-Jacques, byl laskavý a jemný muž, který se staral o sady poblíž jejich domova a pěstoval nejšťavnatější ovoce. Sady patřily městu, jejich část se mu podařilo pod nemalým obnosem odkoupit, aby mohl obdarovat své potomky. Jeho mistrovské ovládání přírody nebylo ve skutečnosti pouhou dovedností, ale přirozenou povahou jeho bytí - byl to Leshii, mýtická entita pocházejícího ze širokého panteonu Fae. Margot měla ze všech svých sourozenců k otci obzvláště blízko. Trávila s ním mnoho hodin v sadech, kde ji užil poznávat různé stromy a ovoce, o které mu následně pomáhala pečovat. Neuvědomovala si, že její otec ovládá magické síly, a to ani tehdy, když ho několikrát přistihla při manipulací s rostlinami. Bylo to její malé tajemství, které nikomu nesměla říct. A časem... časem zapomněla, že magie existovala v jejich rodině, v jejich krvi a celé jí to přišlo jako výmysl. Otec byl jednoduše dobrý a Margot byla příliš mladá, když zemřel na vyčerpání a podivnou nemoc, na kterou nikdo nedokázal najít lék. Nechal Margot a její sourozence v přítomnosti truchlící matky, která se nikdy nevzpamatovala ze ztráty manžela a nedlouho po něm zemřela, čímž jejich potomci, včetně Margot, osiřeli.

Už jako malá se starala o své sourozence a teď tomu nebylo jinak. Nehodlala se nechat strhnout ztrátou rodičů a tak si vzala na bedra jejich bezpečí a starost o ně. Sama ve snaze najít pevný bod v životě utekla do manželství, ve kterém hledala útěchu - marně. Jejím partnerem se stal Gaël Astier, obuvník známý svým strohým vystupováním. Jak to osud chtěl, Gaël neměl v úmyslu dovolit Margot svobodně žít a brzy na ni začal uvalovat jedno omezení za druhým - od nakládání s jejich financemi až po její vztah k přírodě, ve které trávila mnoho času. Po otci zdědila jejich rodinný dům, dost velký pro mnohočetnou rodinu, ale díky absenci fyzického kontaktu Margot neotěhotněla, což jí bylo předhazováno za chybu a ona tomu začala věřit. Konec konců byla boubelatá a nepříliš hezká, jak jí bylo opakovaně vyčítáno, bylo to požehnání, že je Bůh neobdaroval dětmi. Nehádala se kvůli tomu, neprotestovala. Místo toho bojovala, aby se nerozplakala, když jí bylo zakázané starat se o sad, o rodinnou památku, což vedlo k bouřlivé hádce. Margot nikdy nepochopila, proč tolik miluje přírodu a že své schopnosti Leshii zdědila po otci. Naučila se ignorovat magii kolující jejími žilami a místo ve Věčné se dovolávala Boha, chodila do kostela na nedělní mše a pravidelně se zpovídala ze svých hříchů, které ani nebyly její.

V bezútěšnosti svého nenaplněného manželství, které připomínalo okovy, našla Margot paprsek světla v podobě Antey, blondýnky přivdané do jejich rodiny. Gaël měl bratra, Huga, a v chování se moc nelišili, skoro se dalo říct, že svým hultvátstvím si byli rovni. Zatímco Antea byla o něco silnější povahou, Margot nesla křik doma s hlavou skloněnou a bez protestů poslouchala svého muže. Navzdory tragickým okolnostem, které Anteu provázely během příchodu do jejího života, si Margot vážila láskyplného pouta, které sdílely a nacházela útěchu v tomto vztahu, který vyvažoval manželovu lhostejnost. Právě strach o ni ji motivoval k tomu, aby ji varovala před absurdností, kterou jejich manželé vymysleli. Ani po takové době si není jistá, jestli udělala správně a dál pyká za hloupé rozhodnutí, jak ráda říká. Přesto je ráda, že Anteu zachránila, i když ví, že manžel by ji za to nejradši zabil. Má ji ráda a po švagrově smrti se o ni tu a tam chodila starat. Manžel jí dokonce zakázal, aby se s Anteou vídala, a tak přidal další hřebíček do rakve osamělosti a neštěstí. Naneštěstí si Margot umí najít důvod, proč k ní zajít a buď si svoje návštěvy obhájí a nebo je naopak tají, což se jí daří líp díky manželově alkoholismu.

Její mysl se přeměnila na malé bitevní pole, zmítá se mezi touhou po opravdové lásce a strachem ze zrady vůči manželovi. Nemůže si pomoci, v poslední době vyhledává jiskru zájmu kradmými pohledy na ostatní muže, náznak obdivu v jejich očích. Je to vzrušující a zároveň děsivý pocit, jako by koketovala s myšlenkou nevěry. V hloubi duše si nepřeje nic jiného, aby ji někdo chtěl, hýčkal ji, staral se o ni, aby ji uctíval a vnesl do jejího života vášeň a vzrušení. Je uvězněná v životě, který se zdá být pohodlný ale nenaplňující, rozpolcená mezi svou loajalitou vůči manželovi a vlastními touhami.

Leshii

Magické ovoce (automatická schopnost)

S jejím narozením byl zasazen granátovník, který jednou za rok nese ovoce v podobě magického granátového jablka. Už coby dítěti jí bylo řečeno, že z tohoto stromu nesmí pozřít plod nikdo jiný než ona. Po jeho pozření získává příval energie, připadá si živější, zdravější, lehčí, šťastnější a v mnoha ohledech svobodnější. Plody se vždy objevují v létě, v den jejího narození. Zbavují jí jakékoliv nemoci, kterou může v tu dobu trpět, ať už se jedná o nachlazení nebo o něco jiného, co není život ohrožující. Většinu se snaží nějakým způsobem zavařit, to ale jejich účinky značně omezuje.

Čtení počasí

Je velmi dobrá ve čtení počasí, dokáže poznat hodiny předem, že bude pršet nebo dokonce bouřit. Je to jakýsi pocit, který neumí popsat a nazývá ho intuicí. Miluje déšť a pokud může, je v něm schopna strávit všechen čas, dokud pršení neustane.