You know my name. Not my story.

​

Selene, tehdy narozená jako Neve Gray, přišla na svět do neklidné doby a složitého prostředí. Narodila se do rodiny, kterou tvořila matka Shannon, porodní asistentka a léčitelka s magickými schopnostmi, a její otec, postarší voják, většinu času trávící na bojových taženích daleko od domova. Shannon byla Kaladri – Fae nadaná léčitelstvím – což pro ni znamenalo nejen dar, ale i prokletí, které pomalu, ale jistě oslabovalo její tělo i duši. Samotný porod Neve byl pro Shannon klíčovým momentem, který ji málem stál život. Vysilující zrození nové bytosti ji připoutalo na dlouhé týdny na lůžko, zatímco péči o malou Neve přebírali její starší bratři. Navzdory svému oslabení se Shannon snažila zůstat silná a být tu pro svou rodinu, i když manželství s vojákem, který se stále více distancoval, pro ni bylo zdrojem neustálého zklamání. Otec Neve byl loajální především ke své královně, Elizabeth, jejíž vláda vyhlásila přísné tažení proti všem magickým bytostem – zejména Fae. Tato hrozba zvenčí, spojená s jeho vnitřními obavami z magických schopností Shannon, jej přiměla k tomu, aby od rodiny udržoval odstup. Wales, stejně jako ostatní části britských zemí, byl sužován hysterií honů na čarodějnice. Fae jako Shannon byly cílem nenávisti a strachu, což jejich život činilo mimořádně nebezpečným. Shannon se snažila chránit svou rodinu, ale dobře věděla, že tento stín dopadne i na Neve. Už od narození bylo jasné, že dívka zdědila její magické schopnosti. Ačkoliv v ní zatím jen dřímaly, Shannon věděla, že jednou se probudí a Neve bude muset čelit stejnému osudu jako ona – osudu ženy, která je pro své dary pronásledována a nucena žít ve stínu. Dětství Neve tak bylo od počátku protkáno nejistotou a strachem. Žila v prostředí, kde se magie považovala za hřích a nebezpečí, ale zároveň v ní viděla něco krásného a přirozeného, protože to bylo součástí její matky. Tato dichotomie – fascinace a strach z vlastního dědictví – začala formovat její první kroky na cestě, která ji jednoho dne měla přivést ke jménu Selene.

​​

I was with them and yet I was alone.

​

Jak lovy na Fae nabíraly na intenzitě, Shannon si uvědomila, že zůstat ve Walesu by znamenalo smrt nejen pro ni, ale i pro její děti. Její rozhodnutí opustit rodnou zem nebylo snadné, ale bylo nevyhnutelné. Limbursko, oblast na hranicích Nizozemí, nabízelo naději na bezpečí pro ty, kteří jako ona sdíleli magické dědictví. Byla to příslovečná země zaslíbená, kde se Fae mohli skrývat před pronásledováním. S tímto cílem v mysli Shannon zabalila vše, co mohli nést, a společně s Neve a jejími bratry se vydali na nebezpečnou cestu. Co přesně se stalo během útěku, si Neve téměř nepamatuje. Útržky vzpomínek zůstaly jako rozmazané stíny, z nichž žádný nevyprávěl celý příběh. Bylo to až mnohem později, kdy jí její bratr Sebastian odhalil děsivou pravdu. V přístavu, kde se měli nalodit na loď směřující k bezpečí, Shannon obětovala vlastní svobodu pro své děti. Strážní ji zachytili na cestě k lodi, zatímco Neve a její bratři už byli na palubě. Jejich matka nevolala, nepokoušela se je varovat ani přitáhnout pozornost k sobě – věděla, že by tím ohrozila i jejich životy. Bylo to naposledy, co ji viděli, a malá Neve, která nerozuměla tíze té chvíle, nechápala, proč její matka nenastoupila s nimi. Shannonina oběť zajistila, že děti mohly pokračovat v cestě za novým životem. Tato cesta však nebyla taková, jakou si Shannon představovala. Loď je zavedla do Francie, a přestože Limbursko zůstávalo cílem, nikdy tam nedorazili. Cestování pro tříčlennou rodinu složenou jen z dětí bylo nesmírně náročné. Finance, které měli, rychle docházely, a těžkosti na cestě si vybraly svou daň, především na nejstarším z bratrů, Ciaranovi. O osm let starší než Neve, nesl na svých bedrech odpovědnost za obživu a ochranu rodiny. Neustálé přesuny, nedostatek jídla a nebezpečí cestování ho začaly fyzicky i psychicky vyčerpávat. Po několika měsících bloudění se proto usadili na hranicích mezi Francií a Holandskem, kde to na první pohled vypadalo bezpečně. Zpočátku byla adaptace těžká. Nová země znamenala nejen nové zvyky, ale také nový jazyk – ve skutečnosti rovnou dva. Neve však díky svému mládí zvládala tento přechod mnohem snadněji. Teprve se učila pevně ovládat i svůj rodný jazyk, a tak pro ni osvojit si nové řeči představovalo spíše hru než překážku. Pro její bratry to však bylo daleko náročnější. Přestože se zdálo, že zastávka poskytla rodině čas na zotavení, únava a náročné podmínky zanechaly hluboké stopy. Ciaran, který na sebe vzal roli hlavy rodiny, začal bojovat nejen s vyčerpáním, ale i s pocitem odpovědnosti, který ho pomalu drtil. Navzdory těžkostem však rodina pokračovala v naději, že se jim jednou podaří najít místo, kde budou skutečně v bezpečí.

​​

Power belongs to those who take it.

​

Tehdy vstoupila do života Neve a jejích sourozenců Willemijn, stará žena s podivínskou pověstí. Ostatní ji považovali za bláznivku, která měla sklony říkat věci, jež zněly podivně, ale nakonec se vždy ukázaly být pravdivé. Tvrdila, že má slabost pro děti a že někdo se o ty osiřelé musí postarat. Pod touto laskavou maskou se však skrýval její skutečný záměr – Willemijn pátrala po dětech s magickým nadáním, zejména po těch, které by patřily mezi Fae. Tyto děti byly vzácné a pro Willemijn představovaly nástroje, které mohla formovat a využívat pro své vlastní cíle. Neve a její bratři se v Willemijnině hledáčku ocitli jako rodina ztracená na hranicích. Willemijn záhy zjistila, že Ciaran i Sebastian jsou bez magických schopností, což ji zklamalo. Jejich krev byla lidská a postrádala cokoliv, co by jí mohlo být užitečné. Veškerou svou pozornost proto zaměřila na Neve, která byla stále malá a nezkušená, ale již nesla jasné stopy své matky. Willemijn vyčkávala, rozhlížela se i po dalších dětech, avšak své naděje nepřestávala upírat k dívce, která mohla být klíčem k tomu, co hledala. Trpělivost se jí nakonec vyplatila. Nevein dar, dřímající hluboko v její krvi, se začal projevovat. Nejprve to byly drobné projevy – nechtěné léčení drobných zranění pouhým dotykem, nebo nenápadné kradení vitality od jiných, když byla vyčerpaná. Willemijn rychle pochopila, že dívka je Kaladri, léčitelka z rodu, o němž se říkalo, že je pouhou legendou. Vědomí, že má takovou vzácnost ve svých rukou, Willemijn posedlo. Začala testovat Neveiny schopnosti, zpočátku na dětech z okolí, později na dospělých. Neve byla po těchto pokusech často zcela vyčerpaná, ale Willemijn na ni tlačila stále víc, vidouc v ní nástroj, který by jí mohl přinést obrovskou moc.​Neve se však nezříkala svého sourozeneckého pouta. Její bratr Ciaran, oslabený dlouhodobým onemocněním, byl pro ni prioritou. Pokoušela se ho léčit, navzdory Willemijninu varování, že jí to vezme příliš mnoho sil. Jednoho dne, během Ciaranova těžkého zápalu plic, se Neve pokusila zachránit jeho život. Tato snaha ji téměř zabila. Vyčerpání z nadměrného používání její síly bylo natolik devastující, že Willemijn musela povolat Sebastiana, aby ji fyzicky udržel naživu. V medvědím objetí svého bratra, na příkaz Willemijn, přežila – ale Ciaran ne. Ciaranova smrt zanechala v rodině hluboké rány. Sebastian, zničený ztrátou bratra a strachem o svou sestru, nedokázal dál snášet pohled na její utrpení. Nakonec udělal rozhodnutí, které mělo navždy změnit jejich vztah. Opustil ji a svěřil ji do péče Willemijn, která slíbila, že se o ni postará. Neve však tento čin vnímala jinak – jako zradu. Willemijn využila situace a zaplatila Sebastianovi, aby její verze příběhu získala na věrohodnosti. Pro Neve to znamenalo jediné: její vlastní bratr ji prodal. Hořkost, která v ní klíčila, ji vedla k tomu, že se úplně oddala Willemijn. Přestala důvěřovat komukoliv jinému a rozhodla se poslouchat pouze svou učitelku. Willemijn ji ovládla nejen svou autoritou, ale i manipulativními sliby moci a ochrany. Neve, opuštěná a zrazená, se stala dokonalým nástrojem v rukou ženy, která ji měla za pouhý prostředek k dosažení vlastních cílů.

​​

I am aware that I am rare.

​

Roky strávené po boku Willemijn byly naplněny neustálým cestováním a přizpůsobováním. Usazovaly se na různých místech – někdy ve vesnicích na venkově, jindy v rušných městech – vždy tam, kde Willemijn cítila příležitost využít Neveiny schopnosti. Její dar léčitelství a zvláštní charisma přitahovaly pozornost lidí z různých vrstev společnosti. Willemijn tuto pozornost mistrně využívala a předkládala Neve světu v různých podobách. Pro zbožné křesťany byla požehnanou Bohem, jejíž dotek přinášel zázračné uzdravení, zatímco mezi nadpřirozenými bytostmi byla kněžkou, prostřednicí mezi světy. Každá nová role, kterou musela ztvárnit, ji formovala a učila přizpůsobivosti. Neve se postupně naučila být přesně tím, co od ní ostatní očekávali. Hluboko uvnitř ji těšila pozornost, kterou na sebe přitahovala. Zalíbilo se jí být v centru dění, obdivována pro svůj dar, uctívána jako symbol naděje nebo naopak obávána pro svou moc. Willemijn jí však nikdy neprozradila temnou stránku jejího daru – s každým zázrakem, s každým uzdravením si Neve ubírala kousek své životní síly. Zpočátku byla změna téměř neznatelná a Neve si jí vůbec nevšimla. Willemijn záměrně dbala na to, aby se Neve neměla možnost pozorovat, ať už v zrcadle, nebo skrze připomínky okolí. Bylo to až později, kdy si Neve začala uvědomovat, že vypadá starší, než by měla. Jak se měnila, začali si jí všímat i muži – především starší, kteří byli fascinováni jejím zvláštním zjevem a neuchopitelnou aurou. Willemijn okamžitě rozpoznala další příležitost, jak její chráněnku využít. Učila Neve, jak pracovat s pozorností mužů, jak využívat svůj vzhled a chování, aby získala to, co chtěla. Neve se postupně stávala nejen léčitelkou, ale také mistryní manipulace, což ještě více prohlubovalo její pouto k Willemijn. Co však Neve vnímala jako svou nově objevenou sílu, bylo ve skutečnosti dalším krokem na cestě, kterou za ni plánovala a vedla její učitelka. Willemijn postupně učila Neve nejen ovládat svou moc, ale také manipulovat svým šarmem a intimitou, což se stalo dalším nástrojem v její výbavě. Mladá Neve, ztracená v procesu dospívání pod vedením ženy, která ji formovala dle svých potřeb, začala objevovat sílu doteku a svádění. Muži ji fascinovali svou zranitelností vůči jejímu kouzlu, a tak se z nevinné dívky stala mistrná hráčka. Začala si s muži pohrávat, střídala je a zkoumala hloubku rozkoše a vlivu, který nad nimi měla.

​​

Not evil, just broken.

​

Jednoho dne však přišel zlom – otěhotněla. Narodila se jí dcerka Josette, která se stala světlem jejího života. Poprvé po dlouhé době Neve začala přemýšlet o tom, že by mohla opustit kočovný život a usadit se. S Josette po boku by mohla žít klidný, jednoduchý život, daleko od manipulací Willemijn a jejího neustálého nátlaku. Myšlenka na nový začátek v ní probouzela naději a odhodlání, ale Willemijn měla jiné plány. Pro Willemijn byla Josette překážkou. Viděla v ní nejen hrozbu pro Neveino soustředění, ale také možný katalyzátor jejího odchodu. Aby tomu zabránila, rozhodla se jednat. Jednoho dne Josette otrávila rulíkem zlomocným, přičemž tvrdila, že si dítě samo utrhlo jedovaté bobule. Když Neve pochopila, co se děje, byla již situace zoufalá. Dcerka umírala, a Neve, poháněná zoufalstvím, se pokusila Josette zachránit. Využila všechnu svou moc, ale s každým pokusem o uzdravení ztrácela další a další kousky vlastní životní síly. Když Josette zemřela, Neve byla zlomená. Byla vyčerpaná nejen fyzicky, ale i psychicky. V šestadvaceti letech vypadala jako žena o deset let starší, její tělo i duše byly poznamenané léty užívání schopností, které si vybíraly svou daň. Willemijn ji nakonec zastavila – nikoliv z lásky, ale aby neztratila svůj cenný nástroj. Neve strávila týdny na lůžku, téměř neschopná pohybu, a v tomto období si začala uvědomovat celou pravdu. Willemijn ji celý život klamala, manipulovala jí a skrývala před ní důsledky jejích činů. Jedné hluboké noci, když byla Neve konečně schopná se postavit na vlastní nohy, udělala zásadní rozhodnutí. Beze slova, bez jediné stopy po svém odchodu, opustila Willemijn. S rozervaným srdcem, ale s nově nalezeným odhodláním, se vydala hledat pomoc a cestu k tomu, aby vzala svůj život zpět do vlastních rukou. Byla zlomená, ale rozhodnutá bojovat o svou svobodu a znovu najít smysl v životě, který jí byl tak dlouho diktován někým jiným.

​​

The chains are broken, but are you truly free?

​

Znala pověsti o mocných bytostech, které dokázaly splnit přání těch, kteří byli dostatečně zoufalí, aby za to zaplatili. Slyšela historky o prastarých entitách, jejichž moc překračovala hranice lidského chápání, a o artefaktech, které dokázaly zvrátit osud a umožnit nemožné. Ve svém zoufalství, poháněná ztrátou Josette, zradou Sebastiana a osamoceností, která ji obklopovala, se rozhodla, že je najde. Nevěřila už v běžné způsoby – modlila se ke hvězdám, volala k Věčným a dokonce prosila Boha, aby jí ukázal cestu. Byla to cesta plná slepých uliček, klamných nadějí a zrádných slibů. Trvalo jí téměř dva roky, než dosáhla svého cíle – než nalezla Nornu, pradávnou bytost, o níž se šeptalo, že dokáže přetvořit osud za cenu, která odpovídá velikosti přání. Dva dlouhé roky hledání ji málem připravily o rozum. Zoufalství, které ji pohánělo, se mísilo s pochybnostmi, ale nakonec stála tváří v tvář bytosti, o níž si nebyla jistá, zda je spásou, nebo dalším krokem do temnoty. Před Nornou, obávanou pro svou moc a nelítostnost, se Neve zdála cena za její přání snesitelná. Chtěla moc – nejen k tomu, aby vzala svůj život zpět do vlastních rukou, ale také aby se nikdy více nestala nástrojem nikoho jiného. Toužila po pomstě za vše, co jí bylo odebráno, a po kontrole, kterou nad sebou nikdy neměla. Cena byla jasná: Neve se musela vzdát schopnosti cítit jakýkoliv fyzický dotek a prožívat emoce naplno. Každý dotek – od jemného pohlazení až po pevné objetí – by byl vnímán jako vzdálený, prázdný a chladný. Její smyslové a emocionální vnímání se mělo stát stínem toho, co bylo kdysi. Neve věděla, co tato oběť znamená. Přesto se zdála být malou cenou za moc a svobodu. V jejím životě již nezůstalo nic, co by stálo za ochranu. Josette byla mrtvá, Ciaran rovněž, a Sebastian? Možná byl stále naživu, ale pro ni už neexistoval. Poháněná touhou po moci, svobodě a pomstě souhlasila s podmínkami, které Norna stanovila. Stala se něčím jiným, bytostí, která měla moc ovládat svůj osud, ale zároveň za sebou definitivně uzavřela kapitolu své lidskosti.

​

I am the monster you created.

​

Rychle se zamilovala do své nové podstaty. Přeměna v upírku jí přinesla neuvěřitelnou sílu, moc a pocit kontroly, po kterých celý život toužila. Poprvé měla dojem, že drží svůj osud pevně ve vlastních rukou. S tímto vědomím v sobě našla odvahu čelit svým démonům – a hlavně ženě, která ji tím vším provedla. Willemijn, její někdejší učitelka, nebyla jen vzpomínkou na bolestnou minulost, ale ztělesněním zrady a manipulace. Neve si uvědomila, že aby mohla opravdu začít nový život, musí se s ní vypořádat. Zpočátku však bojovala s nově nabytými schopnostmi. Hlad, který ji spaloval, a telepatické síly, které pronikaly do myslí ostatních, nebyly snadno ovladatelné. Trvalo jí celé tři roky, než se s nimi naučila žít, pochopila jejich povahu a podmanila si je. Každý krok na této cestě ji učinil silnější a nebezpečnější. A s každým krokem se její rozhodnutí najít Willemijn a pomstít se jí stávalo jasnějším. Když si byla jistá, že své schopnosti ovládá natolik, aby byla nezastavitelná, vydala se hledat tu, která ji přetvořila v nástroj a zároveň zničila její minulost. Willemijn, nevědomá toho, co se stalo, přivítala Neve s otevřenou náručí, když se znovu setkaly. Domnívala se, že se její ztracená žačka vrátila – její "měsíční paprsek", jak ji kdysi nazývala. Ale okamžitě cítila, že něco není v pořádku. Žena, která stála před ní, nebyla tou poslušnou, poddajnou dívkou, kterou si pamatovala. Něco v jejích očích, v jejím držení těla a tichu mezi slovy bylo jiné. Willemijn, ač stále člověk, začala chápat, že to, co stálo před ní, už nebylo lidské. Neve nepospíchala. Užívala si okamžiky napětí a hrůzy, které Willemijn postupně ovládaly. Poslouchala její obhajoby, výmluvy a pokusy přesvědčit ji, že všechno, co udělala, bylo pro její dobro. Willemijn dokonce zmínila Josette – její oběť, její smrt – a tím rozdmýchala poslední jiskru hněvu, která v Neve zůstala. To bylo příliš. Neve se už neudržela. S využitím všech svých schopností Willemijn zbavila života. Nebylo to rychlé – chtěla, aby její bývalá učitelka pocítila všechno, co jí sama způsobila. A s posledním výdechem Willemijn Neve ztratila poslední kousek své lidskosti. Tímto činem se definitivně odpoutala od své minulosti. Už nebyla Neve Gray, dívka, která byla obětí okolností, zrazena a zneužita. Z popela zrady a bolesti povstala jako Selene – bytost plná moci, odhodlání a temného šarmu, která si razila vlastní cestu životem bez ohledu na to, co nebo kdo stál v cestě.

​

If I want it, it's already mine.

​

Po Willemijnině smrti se Selene potulovala Francií, hledala svůj nový směr a zároveň se snažila ignorovat cenu, kterou zaplatila za svou moc. Její schopnost necítit fyzické doteky a emoce naplno se pro ni stala jak požehnáním, tak prokletím. Naučila se své ztráty vytěsňovat – naplňovala svůj život intrikami a využíváním svého šarmu a telepatie k tomu, aby si zajistila pohodlnou existenci. Byla mistryní v manipulaci a skrývání své pravé podstaty, což ji nakonec přivedlo k rozhodujícímu kroku. V Nevers se provdala za Grégoryho Deverauxe, starého, ale zámožného bankéře, který se nechal snadno okouzlit její krásou a tajemností. Manželství pro ni bylo čistě pragmatické – Grégory představoval finanční stabilitu a příležitost žít bez starostí, jak se jí zlíbí, a přitom zůstávat všem na očích i v ústraní zároveň. Selene využívala tuto situaci k tomu, aby zdokonalovala své telepatické schopnosti, často trénovala na svém manželovi a dokonce i na jeho synech, kteří netrpělivě očekávali otcův konec, aby mohli převzít jeho majetek. Selene však nečekala na přirozený vývoj událostí. Využila svou moc a jednoho ze synů přesvědčila, že by měl svého otce zadusit. Myšlenka, kterou mu jemně vložila do hlavy, se zakořenila, a syn svůj čin provedl. Po Grégoryho smrti byla Selene bohatě odměněna – získala značné finanční prostředky, které jí umožnily pokračovat v životě na vysoké noze. Dokonce jí bylo nabídnuto manželství s vrahem, což s předstíraným zármutkem odmítla, aby si uchovala zdání morální čistoty. Namísto dalšího svazku využila získané peníze k investici do hostince, který delší dobu postrádal majitele. Tento krok jí dal novou identitu – poprvé vlastnila něco, co bylo skutečně její, a chod podniku jí poskytoval dostatek podnětů, aby mohla zaměstnat svou mysl. Hostinec se stal její základnou, místem, kde mohla rozšiřovat své konexe, sledovat dění a zároveň skrývat svou pravou podstatu. Pod maskou zbožné a vědoucí ženy vystupovala v Pavučině. Zde se prezentovala jako kněžka znalá rituálů Věčných, využívajíc znalostí, které jí kdysi předala Willemijn. Ironií osudu jí právě tyto dovednosti, naučené od ženy, kterou nenáviděla, umožnily získat si respekt a vliv. Selene tak v tichosti upevňovala svou moc, v pozadí tahala za nitky a čekala na příležitost, kdy by mohla ukázat, jak smrtící dokáže být její temná hra.