Dožínková slavnost je mezi obyvateli Nevers a přilehlého okolí velmi populární a každý se na ni těší. Především pak dívky, které si vlasy korunují vlastnoručně splétanými věnečky z lučního kvítí a obilovin. V srdci každé z nich se chvěje jiskřička naděje, že jím obdarují mládence či muže, který se jim líbí a mezi nimi rozkvete velká láska. Pro většinu ostatních se jedná o svátek, při kterém oslavují konec žní a mohou si dopřát sladkou odměnu. Při takovýchto slavnostech nesmí chybět dobré víno, vychlazené pivo, čerstvě upečené buchty a koláče a výjimkou není ani na rožni opékaná selátka podávaná na náměstí. Veselí se šíří převážně centrem města po obou stranách řeky, ze všech stran se line svižná melodie lákající k poposkočení a tanci a tak se často i ti starší ocitnou ve víru taneční zábavy. Stánkaři nabízejí k jídlu sladkosti, obvykle jablka v karamelu nebo nějaké cukrovinky, po kterých zbyde pořádně ulepená pusa. Nechybí ani drobnosti na památku, různé cetky, levné prstýnky a náušnice, které stojí pár deniérů. Poupata, která si chtějí přivydělat, nabízejí rychlé služby přímo na ulici podnapilým zákazníkům, jinak nepracují a mohou si užít jeden den volna. Ti, kdo věří na Věčné, zanechávají Radosti u pozůstatků jejich rozbitých sošek malé dárky, často nějaký malý prstýnek s kamínkem, věneček, růži nebo jablko. Oslavy trvají celý týden a jejich patronem je správce, hrabě Jean IV. de Rieux.