Francie je stěží poklidné město. Neustále nějaké potyčky, problémy, hádky a bitky.
Samotná města pak hlídají ozbrojené stráže, mušketýři či kardinálova rudá garda. To nepočítáme fakt, že za každou hloupost může být kdokoliv vyzván na souboj.
A proto je pro každého muže neobyčejně nutné být za každých okolností ozbrojen.
PALNÉ ZBRANĚ
Každý výstřel se počítá. A této době? Obzvlášť. Teprve přijdou doby, kdy budou lidé moci vystřelit desetkrát za sebou, aniž by se zajímali o přebíjení. V této době nikoliv. Jedem výstřel, jedna kulka a celý nabíjecí proces se může konal znova. A že to není nic jednoduchého. Vzhledem k tomu bylo běžné, že u sebe vojáci nosí dvě a více střelných zbraní. Nejrozšířenější mechanismy palných zbraní byly doutnákové a křesadlové zámky - ty byly používanější a oblíbenější, doutnákové zbraně byly pro své nevýhody již na ústupu. U obou případů se musel prvně nasypat střelný prach do hlavně, zacpat a ke všemu se přidala ještě kulka. Trocha střelného prachu se nasypala také na pánvičku - jamku zvenčí, co byla spojena s hlavní. Zatímco u doutnákových zámků se střelný prach na pánvičce a tím i ten ve hlavni zapaloval přiblížením zápalné šňůry k pánvičce, u zámků křesadlových se vykřesala jiskra dopadem ocílky na kohoutek. Typy užívaných zbraní byly typické pro dané státy, ve Francii se však nejčastěji jednalo o tyto:
-
KŘESADLOVÁ PISTOLE
Název nejspíš prozrazuje všechno, co potřebujete vědět - jedná se o pistole s křesadlovým zámkem. Doutnákové se prakticky nikdy nepoužívaly, možná však narazíte na kolečkové zámky, ale to pouze u dražších kusů, krom toho byly seznány nepraktickými. Protože se nacházíme v baroku a v baroku je naprosto všechno zdobené, výjimkou nejsou ani pistole - motivy (a pak také délka) se odvíjí od státu. Pažba bývá dřevěná, ale pokud si to můžete dovolit, můžu být vykládaná slonovinou nebo jí celá tvořená.
-
ARKEBUZA
Arkebuzy byly zbraně světově rozšířené a vyráběné už ve 14. století, kdy se však jednalo víceméně o malá děla připevněná k dřevěné násadě. V naší době se však jednalo o dobrý kompromis mezi pistolí a mušketou. Byla kratší a lehčí než mušketa, avšak ráže byla větší než u pistole stejně jako palebné schopnost. Bez problému najdete křesadlové a doutnákové zámky. Co se týče zdobení a materiálů, platí to samé co pro pistole.
-
MUŠKETA
Zbraň mušketýrů, což dokazuje například Aramis a jeho obliba muškety s doutnákovým zámkem. Který je mimochodem prakticky jediný užívaný, ač výjimky s křesadlovým se také vyskytují. Poměrně těžká a dlouhá zbraň, užívaná proto většinou pro obléhání, zatímco v každodenním životě se uchytila spíše arkebuza. A vzhledem k tomu, že jsme pořád v baroku, tak se pořád využívá stejné zdobení a materiály.
CHLADNÉ ZBRANĚ
Časy těžkých dlouhých mečů se dávno vytratil, z velké míry se začaly vyrábět i zbraně bodné a šečné zároveň. Když vám ve střetu dojdou náboje, obvykle hmátnete po jedné z chladných zbraní v pochvě u boku. A jaké to tedy jsou?
-
KORD
Naprosto nejběžnější zbraň, kterou využívali vojáci i prostí lidé, jezdci i pěšáci. Jedná se o sečnou a bodnou zbraň zároveň. Čepel je dlouhá třebas i metr, štíhlá, elegantní s průřezem kosočtvercovým či čočkovitým. Koš, který chrání ruku, je mnohdy spleten z několika prutů. Jílec má kruhový průřez a pro lepší držení byl obmotán drátem a ukončená hlavicí s různorodým zdobením.
-
SCHIAVONA
Ani meč benátských dóžat nakonec nebyl ve Francii výjimečný. Od kordu se liší robustnější stavbou a kratší čepelí, která má maximálně 90 cm. Jedná se o dvousečnou zbraň, jejíž koš díky kornoutu prutů dokonale chrání ruku. Hlavice jílce se vyznačuje tím, že má často podobu kočičí hlavy.
-
COLICHEMARDE
Zbraň, které nenáleží žádný český ekvivalent, je jakýmsi nástupcem kordu. Jedná se o kratší a lehčí meč, takže se dá lépe využít v boji pro rychlé pohyby. Je také velmi dobře vyvážená. Na druhou stranu drží sotva od protivníka nějaký odstup. Průřez čepele má zvláštní tvar - šesti či sedmi úhelníkový.
-
LEVORUČNÍ DÝKA
Jak nejspíš prozrazuje samotný název, nejedná se o meč, nýbrž o dýku, která patří do levé ruky. Účelně - využívala se totiž jako doplňková zbraň ke kordu, kterou se šermíři kryli a lámali pomocí ní soupeřovu zbraň - k tomu sloužil štítový koš dýky, právě pomocí kterého se soupeřova dýka zachytávala.
SOUBOJE
Pokud se někdo dopustil smrtelné - či jakékoliv jiné - urážky, může se mu stát, že se dostane do problému v podobě výzvy k duelu. Příčin je mnoho. Svedená manželka, podvádění v kartách či jen neopatrné slovo, aby přilítla rukavice, aniž by to kdokoliv stihl zaregistrovat. Pokud se jedná o řádný souboj, jsou přítomni svědci obou stran, sekundanti neboli zástupci, a bojuje se na předem určeném místě s předem vybranými zbraněmi - ty volí vyzývaný. Jenže, co si budeme povídat, obvykle připomínají souboje spíše rvačku než cokoliv jiného, jen končí daleko více krvavěji a hlavně v márnici. V takovém případě je však důležité vědět, že souboje jsou ve Francii zakázány pod pohrůžkou trestu až hrdelního.