Francie je stěží poklidné město. Neustále nějaké potyčky, problémy, hádky a bitky.
Samotná města pak hlídají ozbrojené stráže, mušketýři či kardinálova rudá garda. To nepočítáme fakt, že za každou hloupost může být kdokoliv vyzván na souboj.
A proto je pro každého muže neobyčejně nutné být za každých okolností ozbrojen.
Palné zbraně
Každý výstřel se počítá. A této době? Obzvlášť. Teprve přijdou doby, kdy budou lidé moci vystřelit desetkrát za sebou, aniž by se zajímali o přebíjení. V této době nikoliv. Jedem výstřel, jedna kulka a celý nabíjecí proces se může konal znova. A že to není nic jednoduchého. Vzhledem k tomu bylo běžné, že u sebe vojáci nosí dvě a více střelných zbraní. Nejrozšířenější mechanismy palných zbraní byly doutnákové a křesadlové zámky - ty byly používanější a oblíbenější, doutnákové zbraně byly pro své nevýhody již na ústupu. U obou případů se musel prvně nasypat střelný prach do hlavně, zacpat a ke všemu se přidala ještě kulka. Trocha střelného prachu se nasypala také na pánvičku - jamku zvenčí, co byla spojena s hlavní. Zatímco u doutnákových zámků se střelný prach na pánvičce a tím i ten ve hlavni zapaloval přiblížením zápalné šňůry k pánvičce, u zámků křesadlových se vykřesala jiskra dopadem ocílky na kohoutek. Typy užívaných zbraní byly typické pro dané státy, ve Francii se však nejčastěji jednalo o tyto:
KŘESADLOVÁ PISTOLE
Název nejspíš prozrazuje všechno, co potřebujete vědět - jedná se o pistole s křesadlovým zámkem. Doutnákové se prakticky nikdy nepoužívaly, možná však narazíte na kolečkové zámky, ale to pouze u dražších kusů, krom toho byly seznány nepraktickými. Protože se nacházíme v baroku a v baroku je naprosto všechno zdobené, výjimkou nejsou ani pistole - motivy (a pak také délka) se odvíjí od státu. Pažba bývá dřevěná, ale pokud si to můžete dovolit, můžu být vykládaná slonovinou nebo jí celá tvořená.
ARKEBUZA
Arkebuzy byly zbraně světově rozšířené a vyráběné už ve 14. století, kdy se však jednalo víceméně o malá děla připevněná k dřevěné násadě. V naší době se však jednalo o dobrý kompromis mezi pistolí a mušketou. Byla kratší a lehčí než mušketa, avšak ráže byla větší než u pistole stejně jako palebné schopnost. Bez problému najdete křesadlové a doutnákové zámky. Co se týče zdobení a materiálů, platí to samé co pro pistole.
MUŠKETA
Zbraň mušketýrů, což dokazuje například Aramis a jeho obliba muškety s doutnákovým zámkem. Který je mimochodem prakticky jediný užívaný, ač výjimky s křesadlovým se také vyskytují. Poměrně těžká a dlouhá zbraň, užívaná proto většinou pro obléhání, zatímco v každodenním životě se uchytila spíše arkebuza. A vzhledem k tomu, že jsme pořád v baroku, tak se pořád využívá stejné zdobení a materiály.
Chladné zbraně
Časy těžkých dlouhých mečů se dávno vytratil, z velké míry se začaly vyrábět i zbraně bodné a šečné zároveň. Když vám ve střetu dojdou náboje, obvykle hmátnete po jedné z chladných zbraní v pochvě u boku. A jaké to tedy jsou?
KORD
Naprosto nejběžnější zbraň, kterou využívali vojáci i prostí lidé, jezdci i pěšáci. Jedná se o sečnou a bodnou zbraň zároveň. Čepel je dlouhá třebas i metr, štíhlá, elegantní s průřezem kosočtvercovým či čočkovitým. Koš, který chrání ruku, je mnohdy spleten z několika prutů. Jílec má kruhový průřez a pro lepší držení byl obmotán drátem a ukončená hlavicí s různorodým zdobením.
SCHIAVONA
Ani meč benátských dóžat nakonec nebyl ve Francii výjimečný. Od kordu se liší robustnější stavbou a kratší čepelí, která má maximálně 90 cm. Jedná se o dvousečnou zbraň, jejíž koš díky kornoutu prutů dokonale chrání ruku. Hlavice jílce se vyznačuje tím, že má často podobu kočičí hlavy.
COLICHEMARDE
Zbraň, které nenáleží žádný český ekvivalent, je jakýmsi nástupcem kordu. Jedná se o kratší a lehčí meč, takže se dá lépe využít v boji pro rychlé pohyby. Je také velmi dobře vyvážená. Na druhou stranu drží sotva od protivníka nějaký odstup. Průřez čepele má zvláštní tvar - šesti či sedmi úhelníkový.
LEVORUČNÍ DÝKA
Jak nejspíš prozrazuje samotný název, nejedná se o meč, nýbrž o dýku, která patří do levé ruky. Účelně - využívala se totiž jako doplňková zbraň ke kordu, kterou se šermíři kryli a lámali pomocí ní soupeřovu zbraň - k tomu sloužil štítový koš dýky, právě pomocí kterého se soupeřova dýka zachytávala.
Souboje
Pokud se někdo dopustil smrtelné - či jakékoliv jiné - urážky, může se mu stát, že se dostane do problému v podobě výzvy k duelu. Příčin je mnoho. Svedená manželka, podvádění v kartách či jen neopatrné slovo, aby přilítla rukavice, aniž by to kdokoliv stihl zaregistrovat. Pokud se jedná o řádný souboj, jsou přítomni svědci obou stran, sekundanti neboli zástupci, a bojuje se na předem určeném místě s předem vybranými zbraněmi - ty volí vyzývaný. Jenže, co si budeme povídat, obvykle připomínají souboje spíše rvačku než cokoliv jiného, jen končí daleko více krvavěji a hlavně v márnici. V takovém případě je však důležité vědět, že souboje jsou ve Francii zakázány pod pohrůžkou trestu až hrdelního.